Experimentování (s) hudbou

Chuť experimentovat i osahat si všemožné žánry daly souboru Clarinet Factory možnost vytvořit si velice specifický styl hudby, který je zcela nezaměnitelný. Hluboká podstata jejich umění stojí pevně na základech klasické hudby, se vší pokorou, dřinou i smyslem pro zvuk a detail, jež jsou pro interprety v této oblasti typické. Nicméně společné mají tito čtyři hudebnici i mnohem hlubší zkušenosti z dětství. Všichni totiž pocházejí z malých východočeských obcí, kde vyrůstali na podobných univerzálních muzikantských základech, kdy zahrát Mozarta bylo stejně důležité jako vystoupit v dechovce nebo v big bandu, nebo třeba i na svatebních obřadech a pohřbech.

 

Jejich setkání v teenagerském věku na Pardubické konzervatoři (ve třídě Ludvíka Posekaného) bylo naplněno studiem nezměrných možností klarinetu, hudby i umění, ale rodilo se tu i dlouholeté přátelství. Na HAMU v Praze nejprve založili České klarinetové kvarteto a již od počátku se vydávali napříč žánry a zkoumali možnosti jazzu, etnické hudby, elektronické taneční scény, rocku i dalších žánrů. Od roku 2007 již vystupují pod názvem Clarinet Factory a věnují se takřka výhradně vlastní tvorbě. Mezi jejich nejmilejší a nejvýznamnější souputníky a spolupracovníky patřila první dáma českého jazzu Jana Koubková, perkusista Alan Vitouš, šansoniérka Radka Fišarová. Později pak utvořili formaci Eternal Seekers s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou a začali se věnovat i skládání hudby pro divadlo, balet a film. Mezi největší svátky na jejich hudební cestě lze určitě zařadit společná vystoupení s Bobbym Mc Ferrinem, zahraniční turné do mnoha evropských zemí, do zámoří ale i do Afriky, a samozřejmě i vítězství v cenách Classic Prague Award v r. 2017. Na svém kontě mají celou řadu studiových alb, jež se těší velké oblibě u zvídavých posluchačů i hudebních odborníků.

 

Na pódiu těží čtyři velmi různorodí hudebníci ze svého virtuózního a zvukově dokonalého zvládnutí nástrojů, ale rovněž z obrovské chuti spolupracovat, překvapovat se a předávat tóny s maximální energií směrem k posluchačům. Kromě vynikající souhry a lidského a muzikantského napojení se čtyři hudebníci představují jako improvizátoři a skladatelé, Vojtěch Nýdl rovněž jako textař a zpěvák, Petr Pepino Valášek jako hráč, jenž umí basklarinet proměnit v bicí, saxofon nebo kontrabas.

 

Aktuální tvorba nadžánrového souboru Clarinet Factory se navíc inovativním způsobem snaží o využití možností moderních technologií. Čím dál více tak na jejich koncertech i albech můžeme kromě klasického zvuku klarinetů vnímat i nové vrstvy zvuků a hudebních nápadů, o které se starají hráči za pomocí looperů nebo efektových jednotek. Tyto elektronické přístroje se v rukou čtyř klarinetistů stávají dalšími nástroji, vlastně i novými virtuálními hudebníky. Krátké záznamy tónů nebo hlasů se mohou nadále vrstvit, opakovat, nejrůznějším způsobem upravovat a deformovat.

 

Stálým hostem vystoupení i natáčení se stal Milan Cimfe, hudebník a producent světově vyhlášeného studia Sono Records. Jako perkusista podporuje kapelu rytmickými paterny vytvořenými tu z exotických nástrojů, jindy z tleskání a dupání nebo přímo z klarinetových klapek a slap tónů. Jako zvukový inženýr přímo na pódiu nahrává, smyčkuje a překvapuje v reálném čase neopakovatelnými vrstvami nových záznamů. Posluchači tak mají možnost zažít tvorbu a interakci hudebníků přímo před svými zraky.